Jeden z příběhů o původu tibetských mís
Některé zdroje tvrdí, že mohou být tibetské zpívající mísy staré až čtyři tisíce let. Jiné prameny říkají, že jsou tyto nástroje o dva tisíce let mladší. Žádný „zaručený“ zdroj o jejich původu bohužel neexistuje, informace o jejich původu jsou zkreslené a příběhů o jejich kořenech několik. Jednou z možností proč tomu tak je, je skutečnost, že ty takzvané ‚tibetské‘ mísy se v himálajském regionu vyskytovaly v různých formách na více místech zároveň a dnes je již velmi těžké dopátrat se původního pramene těchto vznešených nástrojů.
Název ‚tibetská mísa‘ si vysvětluji následovně:
V dobách, kdy se Buddhismus šířil směrem na sever od Indie, se museli buddhističtí mniši - misionáři - vypořádat se zásadní překážkou – Himalájemi. To nemohli jinak, než je obejít přes Darjeeling a Nepál. V Nepálu a podhůří Himalájí se v té době, asi i díky lepší dostupnosti a většímu vlivu jiných kultur, zpívajícím mísám už dařilo a byly součástí náboženské praxe. Do Tibetu směřující mniši pak společně s obchodními karavanami s sebou tyto úchvatné nástroje vzali a v Tibetu je představili. V Tibetu v té době převládalo náboženství zvané Bön, což byla vlastně spíš jistá forma šamanismu a možná víte, že šamani při své praxi často používají bubny, chřestidla, píšťaly a jiné zvuky vyluzující nástroje. Z Bönismu a Buddhismu později vznikl Tibetský Buddhismus a zpívající mísy se se svými mysl měnícími tóny lehce staly jedním z nástrojů šamanské praxe a součástí náboženských rituálů.
A tak šel čas. V padesátých letech dvacátého století ale do Tibetu vpadnul Číňan. Do Indie prchající Tibeťané a tibetští mniši si s sebou brali pochopitelně jen to nejdůležitější a nejcennější a jedním z takových předmětů byly právě i zpívající mísy. Život ve vyhnanství je ale jistě tvrdý chleba a časem tak došlo i na prodej různých artefaktů a také zpívajících mís. Indičtí obchodníci je od tibetských mnichů s velkým úsměvem kupovali, protože o odbyt tak exotického zboží jistě nebyla nouze, protože co život nechtěl, tak se v šedesátých letech dvacátého století začali do Indie sjíždět hippies z Ameriky a západní Evropy s úmyslem dosáhnout osvícení či se naučit nějaké exotické dovednosti. A pojem 'tibetská mísa' byl na světě. Tibetské mísy byly se svým hypnotickým zvukem jistě vítaným pomocníkem při navozování hlubokých meditačních stavů a změněných stavů vědomí a rychle si tak našly cestu na západ i do celého světa. Na západě se pak název 'tibetská mísa' kvalitně ujal a v dnešní době už je používán i v souvislosti s kdejakým drnčícím litinovým nádobím.
Takže to vypadá, že tibetské zpívající mísy nejsou ve skutečnosti původem z Tibetu, ale z nepálské oblasti, tedy přesněji z oblasti Himalájí, protože zdrojů a druhů zpívajících mís známe několik. Konec konců, historicky se zpívající mísy používaly a používají i v Barmě, Japonsku nebo Indonésii. Ale, jak jsem na začátku předeslal, je to jen jeden z příběhů o jejich původu a jistě jich bude víc. V mých očích to není až tak důležité, jedná se mi výhradně o kvalitu zvuku.
"Tibetské" mísy jsou tu s námi a ať už je původ těchto nástrojů jakýkoliv, jisté je, že svým vábivě konejšivým zvukem pozitivně zasahují do života mnohých z nás a děje se tak tady a teď. A o to se jedná, být tady a teď, se zvukem tibetské zpívající mísy, v klidu a prostoru vlastního nitra, vědomě přítomen.
