Použití tibetských zpívajících mís

 

Detoxikace, relaxace, meditace. To jsou jen některé z mnoha možností použití konejšivého zvuku těchto prastarých nástrojů. Jejich potenciál je obrovský a zatím poměrně neprozkoumaný a teprve čeká na objevení. Popis jednotlivých možností použití, který zde uvádím, je stručný protože některá témata, která jsem zde načal, si jistě zaslouží bližšího prozkoumání, takže snad se máme na co těšit.

Tělesná úroveň

 

Při poslechu zvuku tibetských mís se dostáváme do stavu hluboké relaxace, kdy se postuně, díky absenci všech vnějších i vnitřních stresorů, naše tělo dokáže dokonale uvolnit, čímž vzniká prostor pro regeneraci na buněčné úrovni, ke které dochází zpravidla až ve stavech tvrdého bezesného spánku.

 

Zvuk tibetské mísy se dá použít i jako detoxikační nástroj při masáži zvukem, při které dochází k podpoře vylučování toxinů z těla, hloubkové masáži tkání a podpoře fungování lymfatického systému. Co přesně to masáž zvukem je a jak funguje, si můžete přečíst jinde na mých stránkách.

 

Existují také metody použití tibetských mís, které mají velmi pozitivní vliv na migrény, tinnitus nebo bolesti zad či šíje. Dr. Mitchell Gaynor, vedoucí onkologického institutu v New Yorku, dokonce používá tibetské mísy jako pomocný prvek při léčbě rakovinových nádorů.

 

Dále je zde metoda čištění aurického pole člověka, která je méně známou, leč velice efektivní procedurou používanou při prevenci nemocí a nápravě různých emočních nerovnováh.

 

Vítaným vedlejším produktem těchto technik je tzv. harmonizace, energizace nebo vylaďování tělesných tekutin chcete-li. Tělesné tkáně se začínají okolní dominantní zvukové vibraci přizpůsobovat (začínají rezonovat s…) po zhruba dvaceti minutách přítomnosti v poli dané frekvence a naše voda, čímž myslím až 70 % obsahu našich těl, přebírá informaci z okolí po přibližně hodině. Díky práci Dr. Masaru Emota s vodou nebo výkumům paní Dorothy Retalack s rostlinami a hudbou už víme, jak zásadní vliv má na naše zdraví a vnitřní pohodu prostředí, ve kterém se nacházíme. 

 

Lahodné tóny tibetských mís zásadním způsobem podporují fungování lidského imunitního systému a pozitivně přispívají k vnitřní pohodě, která je pro zachování zdraví tak důležitá.

 

Mentální úroveň

 

V tomto případě fungují tóny tibetských mís téměř jako mantra, ke které se na cestě za meditací stále vracíme, dokud se naše mysl neuvolní natolik, že se octneme v hlubokého klidu a odevzdání meditace. Abstraktní tóny tibetských mís jsou bez významu a nahrazují na cestě k meditaci konkrétní mantru, která bývá složená ze slov s významem. To, že je takový tón bez jakéhokoliv významu dává lidské mysli menší prostor pro generování všemožných asociací a fantazií, kterými nás mrška stále tak ochotně a neúnavně zaměstnává. Po chvíli koncentrace na zvuk tibetských mís se pak začne mysl uvolňovat, přestává být za každou cenu slyšet a nastávají chvíle vnitřního ticha, prostoru, hloubky. Samozřejmě jen do chvíle než si to naše mysl uvědomí a pokusí se ten stav identifikovat, vysvětlit, uchopit, pojmenovat, porovnat, prodloužit, případně nás bombardovat svými závěry, možnostmi a hodnoceními. A jsme hned zpátky v karnevalu myšlenkových forem! Což znamená jediné: uvědomit si to a vrátit pozornost zpátky ke zvuku tibetských mís. Po čase s námi začne naše roztěkaná "opičí mysl" spolupracovat a chvíle klidu se začnou prodlužovat, až nám jednoho dne bude ke vstupu do meditace stačit trojí zacinkání na tibetskou mísu.

 

Rád bych zdůraznil, že „mantrování“, práce s dechem, zpěv, soustředěná chůze, sledování tělesných vjemů a pocitů nebo pozorování plamene svíčky z principu nelze nazvat meditací. Toto nejsou formy meditace, jsou to formy koncentrace. Jsou to, v lepším případě, nástroje používané na cestě k meditaci. Meditací totiž není několik druhů, meditace je jen jedna. Je to to místo naprostého odevzdání bez jakéhokoli pokoušení se o kontrolu či manipulaci toho co JE.

 

Prosím chápejte. Při koncentraci se soustřeďujeme na nějakou konkrétní formu - mantru, pocit, pohyb, objekt - zkrátka na určitou část celku, kdežto při meditaci se do Celku bez nároku na cokoli uvolňujeme. Meditace je, dalo by se říct, vlastně opakem koncentračních cvičení, protože při meditaci všechno začleňujeme, uvědomujeme si Jednotu s okolím, jsme Jedno, jedno se Vším, jsme To, to Jedno, to Všechno, nic nevylučující, ničemu se nebránící, nic si nepřivlastňující, všeobsahující. Koncentrace se soustřeďuje, meditace se uvolňuje. Koncentrace něco vyčleňuje, meditace všechno zahrnuje.

 

Koncentrace samozřejmě má na cestě za Pravdou a probuzením se své důležité místo a účel, nepleťme si jí ale s meditací. Koncentrací si brousíme pozornost, abychom byli připravení, protože naše roztěkaná mysl, jenom proto, že "František medituje", najednou nepřestane fungovat a občas nám nějakou tu formu ke zvážení nabídne, čímž může naší pozornost zaujmout a tím nás rozptýlit. Jenže to my už, díky cviku v koncentraci, zaznamenáme dostatečně brzy a protože jsme bdělí a vůči pohybům mysli citliví a vnímáme, kdy se nám mysl začíná "probouzet", neskočíme jí na to a necháme námi tu či onu nabídnutou formičku projít, jako když kolem nás při nedělní procházce projde cizinec, kterého občas potkáváme. Možná kývnutím hlavy pozdravíme, s letmým usměvem pochopíme, ale jdeme si dál po svých a v klidu dál sedíme.

Duševní úroveň

 

A co na to naše Duše? Co na to ten kousek živého Boha, Buddhy, Všehomíra, který v nás plápolá? Tak to ví jen Bůh, Buddha nebo Všehomír. :) Duše je dokonalá, tudíž nepotřebuje nápravy. Je dokonalá a nepotřebuje lidskou radu jak tančit, jak žít. To moderní člověk posedlý modlou intelektu potřebuje ustoupit a nechat Duši projevit, nechat Duši Být.

 

Naším největším požehnáním bude právě projevení se naší Duše, rsp. Její prožití, protože v Jednotě s ní už jsme, jen si to plně neuvědomujeme, Duši se projevit neumožňujeme. A to i díky tomu, že většinou věříme všemu, co se nám v hlavě (tedy v mysli) vyskytne, bereme si to navýsost osobně a stále skáčeme na lep novým i starým myšlenkovým vzorcům a formičkám. Obávám se, že to jak spokojeně a plně žít v souladu s okolím nebo i jen sami se sebou, nelze vymyslet. Stačí se podívat kolem sebe. Rozpolcená společnost, ve které žijeme, je výsledkem mnoha staletí (ba pravděpodobně mnoha tisíciletí) vymýšlení, kalkulu, logiky a strategizování - předností lidského intelektu. Nic proti intelektu, má své místo a funkci, ale konzum, sobectví, arogance a egoismus, které jsou v dnešním světě tak jasně patrné, ba často dokonce i oslavované, jsou příznaky způsobu žití, kdy jsou intelektuální přednosti upřednostňované v extrému. A právě tehdy se stávají destruktivními. Je snad jasné, že tento přístup, jedná-li se nám alespoň o zachování rodu, nefunguje, o vznešenějších hodnotách nemluvě. Ano, o změně a ideálech jsme schopni vzletně hovořit i o nich psát tlusté knihy, protože intuitivně cítíme, co je správné a prospěšné, ale skutek utek a my pod sebou dál usilovně pílíme větev, na které sedíme. Mysl totiž štěstí a spokojenost nevymyslí. Lidská mysl evidentně neobsahuje recept na plný a spokojený život. 

 

Ale to nevadí, protože lidská mysl ten recept znát nemusí. "Jediné" co je třeba, je to pochopit a poznat své pravé Já, svou Duši, prozřít a nechat se vést, přestat překážet, dalo by se říct. Stačí naší věčně švitořící mysli přestat všechno věřit, přestat ji brát stále tak absolutně vážně a začít naslouchat a důvěřovat Duši, Tichu, Nitru a život se nám začne velice rychle měnit před očima. Což se často snáz řekne, než udělá, ale není to nemožné ani nedosažitelné. Důvod proč toto téma patří na stránky o tibetských mísách je ten, že tóny tibetských zpívajících mís majíschopnost v nás nastolit rovnováhu, rsp. nám prostor pro rovnováhu pomoct vytvořit, rsp. ztišit naši věčně komentující mysl. Takovým ztišením vzniká prostor pro meditaci a v meditaci dostáváme možnost přímo poznat naší hlubší základní Podstatu, naše skutečné Já, Sebe Sama, naší Duši. Poznáme-li To, pak všechny spory a touha být lepší, hezčí, rychlejší a bohatší odpadnou a vznikne prostor pro skutečnou spolupráci. A to jak mezi jedinci a skupinami, tak i mezi národy. Zanikne totiž vnitřní konflikt odehrávající se v člověku živený tou věčně něco řešící myslí, vnitřní konflikt, jehož barvité externalizace vidíme v dnešním světě na každém kroku. Jak jednoduché viďte! Ano, skutečně, je to jednodušší a přirozenější, než byste kdy čekali. Stačí opravdu málo, ale to málo musí být skrz naskrz ryzí a odhodlané, kurážné a odevzdané, ale hlavně nemyslitelné a nepředstavitelné, mysl musí jít v tomto případě stranou.

 

Zdá se vám to revoluční? Doufám, že ne. Revoluce totiž ještě nikdy nic skutečně nezměnila. Jen vyměnila povrchové hračky, základní vzorce zůstaly stejné. 'Revolution' je anglické slovo znamenající 'otáčka' a má kořen ve slově 'revolve' neboli 'otáčet se' neboli 'honit se za vlastním ocasem...', jako ten pejsek. Chápete? Revoluce nic skutečně nemění. Teď jde o evoluci, o skutečnou změnu. Ale o tom nebude chtít žádná mysl ani slyšet, protože taková evoluce znamená pro mysl s jejími zatuhlými vzorci chování (egem) ztrátu diktátu, odevzdání opratí, sesazení z trůnu. Znamená to předání řízení něčemu hlubšímu, něčemu nekontrolovatelnému, něčemu, co nám ukáže život, jaký jsme si nedokázali představit ani v nejvzletnějších fantaziích, znamená to být inspirován - in Spirit, žít v Duchu, v Duši, Duší.

 

Můj popis je samozřejmě velmi zjednodušený a dalo by se toho o tom napsat mnohem víc, ale podstatu věci snad zachycuje. Alespoň doufám.

 

A proto meditujme, meditujme, meditujme! Skutečně meditujme, spočívejme v tichu a odevzdání, poznejme sami Sebe, poznejme nejhlubší Podstatu naší bytosti a naší mysl berme jen jako to, čím ve skutečnosti je - jako velmi cenný nástroj, ne jako určujícího šéfa, tím totiž není, protože šéfovat ve skutečnosti neumí.

 

Buďme s Duchem, buďme s naším klidným Nitrem v Já Jsem.

 

Namaste